Jedná se o prefabrikované registry (moduly) určené k montáži přímo pod omítku (na strop nebo do stěny. Tento typ není vhodný pro použití v aplikacích, kde jsou použity izolační omítky (na bázi perlitu, polystyrénu či jiného tepelně izolačního plniva). Další omezení pro použití tohoto konkrétního typu je dané tím, že uvedení do provozu je s ohledem na způsob montáže (pod omítku) možný až po dokonalém vyzrání omítky tj. minimálně po 21 dnech.
Vyvažování regulačních okruhů patří k základům metodiky vyvažování soustav jako takových.
Cílem vyvážení regulačního okruhu je dosažení nominálních parametrů místního koncového zařízení (soustavy), v závislosti na parametrech soustavy zdroje v místě připojení. Kromě dosažení těchto parametrů dojde vyvážením okruhu také k zajištění optimálních parametrů regulační funkce regulačního okruhu, tedy dosažení maximální autority regulačních ventilů.
Na rozdíl od předešlého příspěvku se zde budeme zabývat použitím automatických vyvažovacích ventilů v soustavách s proměnným průtokem. Na jednom konkrétním příkladu zde rozebereme různé pohledy a přístupy k řešení jedné obecné jen velmi jednoduše členěné soustavy s proměnným průtokem. Pro lepší přiblížení si můžeme říci, že se jedná o topnou soustavu v nějaké obecné administrativní budově.
Zvyšování cen energií, a tedy i elektrické energie, vede mimo jiné k používání čerpadel s proměnnými otáčkami, které mohou být řízeny požadovanou hodnotou diferenčního tlaku, nebo v poslední době i požadovanou teplotou, např. media ve vratném potrubí. V případě použití tohoto typu čerpadel je potom smysluplné použít v roli regulačního prvku výkonu spotřebiče (např. fancoil, aktivní chladící strop, ...) dvoucestný regulační ventil a soustavu koncipovat jako systém s proměnným průtokem.
Rostoucí tlak na úspory energií přináší potřebu snižování spotřeby energií v obecné rovině.
Logicky tak vzniká potřeba zpřesňování všech technologií a zařízení spojených s distribucí a řízením toku energií. Tento tlak se zcela samozřejmě promítá do oblasti hydronického vyvažování soustav a do činností spojených se zprovozňováním soustav objektů a areálů. Nástroje hydronického vyvažování tak nacházejí další neméně důležité uplatnění při diagnostice, optimalizaci a při všech činnostech které mají za cíl optimální sladění jednotlivých systémů.
Na rozdíl od předešlého příspěvku se zde budeme zabývat použitím automatických vyvažovacích ventilů v soustavách s proměnným průtokem. Na jednom konkrétním příkladu zde rozebereme různé pohledy a přístupy k řešení jedné obecné jen velmi jednoduše členěné soustavy s proměnným průtokem. Pro lepší přiblížení si můžeme říci, že se jedná o topnou soustavu v nějaké obecné administrativní budově.
Soustavy s konstantním průtokem jsou, jak už název příspěvku napovídá, soustavy, kde se množství protékajícího média ve vztahu k měnící se potřebě přenášeného výkonu nemění (tj. oběhové množství teplonosné látky je za všech provozních stavů v dané soustavě konstantní).
Výpočty tepelných ztrát budov slouží nejčastěji pro stanovení výkonu vytápěcího zařízení, tj. výkonu otopné plochy místnosti, topného zdroje atd.. Výpočet tepelné ztráty zjednodušeně dělíme na tepelné ztráty prostupem tepla a tepelné ztráty z větrání.
Problematika návrhu a instalace termostatických ventilů (dále TRV) je předmětem diskuzí na nejrůznějších úrovních od prvopočátku použití TRV jako koncového regulačního prvku pro řízení vytápění místností. Opakovaně jsou probírány všechny možné technické problémy, které použití TRV v otopných soustavách přináší. Velmi často situace připomíná začarovaný kruh, kdy požadované parametry nastolují požadavek nezvládnutelných parametrů na okolní zařízení, a pak je nutno instalovat další zařízení, případně přizpůsobit rozložení parametrů tak, aby je použité prvky vůbec dokázaly zvládnout, a to mnohdy stále ještě na hranici svých možností.
Soustavy s proměnným průtokem jsou, jak už název příspěvku napovídá, soustavy, kde se množství protékajícího média ve vztahu k měnící se potřebě přenášeného výkonu mění, tj. oběhové množství teplonosné látky není za všech provozních stavů v dané soustavě stejné.
Nástroje pro hydronické vyvažování můžeme rozdělit na armatury sloužící k přerozdělení průtoku soustavou a / nebo jeho měření a měřicí přístroje. Vývoj měřicích přístrojů tvoří samostatnou problematiku. V této kapitole se proto budeme věnovat pouze vývoji armatur.
Vyvažovací ventily vznikly v 70-tých letech minulého století a některé z nich jsou ve více či méně upraveném provedení používané dodnes.